Letos jsme vyrazili po dvou letech zase do Alp na pořádnou lyžovačku – tentokrát ve staronové sestavě s T. a L., se kterými jezdíme na letní dovolené. Když jsme v sobotu ráno (1. 3.) složili všechny věci na hromadu, tak to vypadalo, že jedním autem to asi nedáme – dali jsme! (zpětným zrcátkem nebylo sice vidět přes kufr vůbec nic a mezi taškama s jídlem a oblečením se válely různě zašprajclý lyžáky - ale dali jsme to). Cesta nám docela utekla a lehce (v tuto chvíli opravdu jen lehce) jsme se ztratili jenom jednou.
Celý týden v jedné místnosti všichni pohromadě – trošku test a utužení našeho přátelství. Myslím, že jsme to zvládli bravůrně a žádná kolize nás nepotkala. Podle fotek jsme to tam čekali o dost menší, takže nás to vlastně příjemně překvapilo. Dva gauče naproti sobě (které bohužel nešly sešoupnout) a jedna vyklápěcí manželská postel. Menší kuchyňská linka, komoda s malou televizí, jedna skříň a jídlení stolek pro tři - co víc si přát. Oproti ostatním rokům, kdy jsme jezdili na hory s bráchou, to bylo takové relaxační a méně fyzicky náročné, což jsem já průměrný (spíš podprůměrný) lyžař ocenila. Když kvalita sněhu neodpovídala našim požadavkům, tak jsme to prostě zabalili a jeli domů. V hotelu Kulmhof, kde jsme bydleli byla i menší saunička a bazén, kde jsme nakonec byli vlastně jen jednou.
Jezdili jsme kromě jednoho odpočinkového dne každý den – měli jsme slunečno a teplo, měli jsme zataženo, mlhu i vánici. Zažili jsme snad všechny druhy sněhu – pro mě občas trošku peklo. Tauplitz je malá vesnička, kde je přímo i lyžovací středisko – takové spíš menší. Takže jsme se po letech vrátili na místo činu a zalyžovali si ve Schladmingu, kde jsem poprvé obula lyže na alpském sněhu před třemi lety.
Hodně jsme jedli, hodně jsme pařili, hodně jsme četli a občas i pracovali. Nechyběly Pringels (po německu špringles) a zábavné hry typu Blafuj, Dixit, Znáš mě, kostky a klasické nekonečné prší na pět bodů. Spát jsme chodili poměrně brzo a brzo jsme taky vstávali – bez větších problémů. Zkrátka příjemně strávený týden. Dala jsem si tradiční wiener schnitzel i aperol spritz (který jsem ochutnala poprvé a který tam docela frčel).
Myslím, že týden pospolu nám stačil a všichni jsme se těšili do své postele. Zpáteční cesta byla taková trošku vyhlídková, protože jsme asi po 30 minutách od chvíle, kdy jsme vyjeli špatně odbočili a zjistili to až po dvou hodinách. Hahaha - najeto navíc něco kolem 200 km - to chcete! Parádní zakončení dovolené.
Omlouvám se za kvalitu fotek, ale zatím jsem nepřišla na to, jak se dostat k fotkám, co se mi automaticky načítají do iPhoto a objevila jsem jen tyhle miniatury či co to je.
0 komentářů :
Okomentovat