Jak se ze mě stal filmový fanda.

Filmový fanda jsem nebyla od narození. Měla jsem spoustu jiných zájmů a věcí, které mě zrovna zajímaly (např. lepení tisíce vytřižků do sešitů, vymýšlet vlastní seriály, hrát si na oblíbenou skupinu, psát, mít kapelu, telenovely, hippies....). Nicméně jednoho dne do kolonky zájmy napíšete filmy a říkáte si: hmm na filmy koukám hodně, skoro o sobě můžu říct, že jsem filmový fanda. Ono to tak v tu chvíli ani není, ale je to první krůček k tomu se jím stát. 

Pro mě to byla taková pozvolná, zpočátku nenápádna, docela dlouhá cesta.

Bylo to někdy v době, kdy mi bylo asi tak devět let. Začala jsem kamarádit se Sítou a mimo jiné jsme dost času trávily u videa. Já sama jsem v té době tuhle vymoženost doma ještě neměla, takže jsme využívaly pouze filmotéku její rodiny. Ta nám skýtala mnoho pokladů, které dnes považuju za klasiku svého dětství - filmy, které jsem viděla určitě nejmíň stokrát. První takový film, který mi vytane na mysli je romantická klasika s Julií Roberts Pretty woman. Tenhle film byl pro nás tak trochu posvátný a řekla bych, že v 97' jsme ho sjížděly nejvíc. Hned vzápětí nás asi nejvíc uchvátil Návrat do budoucnosti (především jeho první dva díly) - dodnes je tohle jeden z mých nejoblíbenějších filmů, které si můžu pustit kdykoliv. Doktor Emmet Brown a Marty McFly jsou prostě výborná dvojka. Dalšími našimi oblíbenci byly bezpochyby Addamsova rodina 1 a 2, Dennis postrach okolí, Ski akademie, Titanic, Pipi dlouhá punčocha či Přepadení 2: Temné území.

Když mi bylo jedenáct a chodila jsem do páté třídy, pořídili jsme si video taky domů. Na videokazetách jsme měli hlavně kreslené Disneyovky (třeba Sněhurka a sedm trpaslíků nebo Lady a Tramp) a české pohádky (S čerty nejsou žerty, Nesmrtelná teta, Lotrando a Zubejda nebo Jezerní královna). Velmi výrazně mi z té doby na paměti zůstal filmový plakát Kudrnaté holky, který měli v uhříněvesské videopůjčovně. Ten film jsem hrozně chtěla vidět. 

S přibývajícím věkem jsme začali chodit do videopůjčovny taky sami (k takovému staršímu pánovi, co byl původem ze Slovenska a vlastnil maličkou videopůjčovnu v Petrovicích). A tak jsme se dostali k filmům jako Prci, prci, prcičky, Záhada blair witch, Poslední mejdan, Svět podle Prota, Trainspotiing, ale taky Pulp fiction nebo Kokain.

Na střední jsme začali s F. a Kíťou pořádat víkendové filmové večery. Tři filmy za večer, z toho minimálně jeden horor (což rozhodně nebylo mým přáním). Díky téhle době jsem viděla hodně hororů, které bych si jinak sama nikdy nepustila. Musím se přiznat, že jakmile tyhle večeři skončily, tak jsem se na tenhle typ filmů přestala dívat. Od té doby jsem jich určitě neviděla víc jak deset a vždycky je to pro mě trošku sebezapření. 

Pak už jsem postupně víc začala sledovat, kdo film natočil, případně, co ten dotyčný natočil dalšího. Objevila jsem zvučná režisérská jména a začala se pídit. Objevila jsem filmové seznamy kultovních filmů, filmů, které musíte zaručeně vidět, filmů, které mají nejlepší hodnocení.

Nepovažuju se za filmového znalce a určitě mám stále obrovské mezery. O filmech si s vámi, ale můžu povívat několik hodin a možná vás překvapí, co všechno jsem viděla. Určitě nejsem žádný filmový kritik - mé hodnocení jsou zcela subjektivní a vychází z toho, jak na mne film zapůsobil.

Obecně mám hodně ráda černobílé americké filmy ze 40. a 50. let. Momentálně mám třeba období, kdy se vrácím do osmdesátek. Záleží na momentálním rozpoložení, náladě, ročním období. Na chuť jsem zatím nepřišla třeba Bergmanovi a Lynchovi (a pravděpodobně ani nikdy nepřijdu).

Filmy hodnotím na Československé filmové databázi a vedu si seznamy na 250films.net.