Listopad nikdy neznačí nic dobrého. Kdybych měla říct svůj nejméně oblíbený měsíc, bude to právě listopad. Mám ho spojený se samými smutnými nebo špatnými věcmi.
Začínám velmi zlehka pracovat na své bakalářské práci na téma Autismus a strukturované učení. Na zemi mi leží kupa knížek se záložkami a ve wordu jsem vytvořila titulní stranu a prohlášení. Nic moc - ale aspoň něco...
Potřebuju hnout s interpretacema na Dějiny filozie a taky potřebuju dovypálit všechny ty cd pro H.
Z to do listu jsem odškrtala teprve dvě věci (ach ach ach).
Sobotu jsem celou totálně proflákala s Kmotrem II. Uvařila jsme oběd, nechala se pohostit večeří a vypila flašku Moscata. Bylo to hodně fajn...
Při výběru knížek k bakalářce jsem objevila Nikdo nikde od Donny Williams. Kdyby jste měli možnost jí někde sehnat, tak neváhejte!
Filmy, knížky, filmy, filmy, filmy, knížky. Letos budu mít nejkratší seznam přečtený knih, co jsem snad kdy měla (vůbec mě to netěší!).
Při cestě do školní knihovny mi najednou došlo, že jsem náš zlatý Jabok fakt dodělala a že něco už je vlastně za mnou. Ten pocit je tak bezva, že byste tomu ani nevěřili. Státnice mám sice pořád před sebou, ale ..... něco už zkrátka hotový mám....
Fotky dýňového koláče samozřejmě nemám (hrozně jsem pospíchala a nestihla jsem ho vyfotit). Ale chválen byl docela hodně, takže se toho vůbec nebojte - pokud jste takový kuchaříci jako já a rádi zkoušíte nové věci.
Nechápu jak se to mohlo stát, ale zapomněla jsem vám sdělit svůj příšerný zážitek s kadeřnictví. Nutně (opravdu nutně!) jsem potřebovala ostříhat ofinu a konečky. Šla jsem v podstatě k první kadeřnici, která se namanula, poblíž místa kde bydlím. Děs běs a hrůza. Po příchodu domů jsem při pohledu do zrcadla málem omdlela a následně nůžkama zastřihávala zuby na ofině. Potom mi to ještě jednou zastřihávala i ségra. Každopádně teď chodim s křivě ostříhanou ofinou a každým pramenem vlasů jinak dlouhym. Asi se už budu stříhat jenom sama - nebo fakt nevim. Tohle už NIKDY víc!
A v pátek jsme s Jančou byli na bleším trhu v Meet factory. Šli jsme tam zcela nečekaně a spíš tak jako ohlédnout situaci. Nakonec jsem si odnesla parádní Zara kalhoty za 90,- a šatičky za 47,- :-D. Tyhle akce máme v plánu navštěvovat od teď docela hojně. Bylo to velmi vydařené. Sice se prodíráte miliardami lidí, je vám vedro a musíte se pro ty nejlepší kousky prohrabat těmi šílenějšími + bojovat s ostatními o ty opravdu hodně dobré kousky, ale stojí to zato :-).
Teď už jdu na další čaj, kousek knížky a klasický večerní film.
0 komentářů :
Okomentovat