Cupanina.

dneska napad sníh. ohnul jsem se a udělal kouli. hodil jsem jí na značku. a těsně se netrefil. o pár kilometrů dál jsem udělal další. a hodil jsem ji do jednoho okna na baráku. a těsně jsem se trefil. když minu, tak těsně a když se trefim tak jen tak tak. je to neustále na hraně. ale v zimě jsem z toho smutnej a v létě mam radost. to je možná celý. maturuju v létě. všechno bude ok.

Slova, myšlenky, nic

Prostě sedíte, koukáte na bedýnky od počítače a nic. Vůbec nic. Jen pocit, prázdný pocit. Ne pocit prázdnoty, ale prostě jen čistý bílý pocit; jako prostěradlo. A slova? Ty nejsou, nejsou. Jen myšlenky v hlavě. V mé hlavě. Motýlci a včelky, šuplík a ponožky. Je jich tam spoustu. Každá zvlášť smysl nedává, ale v určitém spojení se smysl najednou vynoří. Světlo, tolik světla. Noc a den. Moře, vlnky, vítr a moře krásných vzpomínek. První pusa, poslední deprese, strach, láska, stesk, smrt a splněný sen. Autíčka, pistole, tabule - vzpomínky z dětství. Střípky, kterým rozumíte jen vy. Cupanina. Člověk roste, vyvíjí se a dospívá. Všechno jsou to jen domněnky. Je vám třicet, nic se neděje. Máte spokojený život, ale v úplně prázdném pokoji skáčete po posteli jako když vám bylo patnáct. Něco hledám, co? Nic, nic, nic, nic, nic. Život je hledání. Cesta, kamínky, tráva, stromy a květiny. Svět, kde lidé umírají a kde ožívají lidské sny. Někde tam daleko, ve tmě, ve hvězdách, na jiných planetách. Je někdo jako my. On ale nehledá. Už našel. Vyšší bytosti. Blábol. Jen uvědomění. A najednou je tma, konec, prázdno. Myšlenka.

...........................................................................................................