Od Murakamiho mám přečteno docela dost knížek. Začínala jsem netypicky knížkou Na jih od hranic, na západ od slunce a hned jsem si ho zamilovala. Spolu s Kafkou na pobřeží jsou tohle moje dvě nej od něho:-). Momentálně - jak vpravo vidíte - se už půl roku snažím číst Po otřesech. Hrozně se mi líbí styl, kterým píše a jestli někdy něco napíšu (knížkově), tak chci, aby to tak nějak taky takhle vyznělo.
Dneska mám pro Vás ale úryvek s knížky Norské dřevo - můžu určitě doporučit (film už méně - mě se nelíbil vůbec).
To se mi stává pořád. Chci něco říct, a nakonec z toho vyleze něco jinýho, než jsem chtěla. Někdy dokonce úplnej opak. A když to chci napravit, zapletu se do toho nakonec tak, že už ani nevím, co jsem vlastně chtěla říct. Někdy mám pocit, jako bych byla rozdvojená a snažila se dohonit samu sebe. Jako bych měla někde uprostřed tlustej sloup a běhala kolem něj sama za sebou, abych dostihla tu druhou půlku, která zná ty správný výrazy, ale nikdy se mi to nepovede.
Haruki Murakami
0 komentářů :
Okomentovat