pondělí 2. dubna 2012

la redecouverte.

V pátek jsme s K. nakonec zůstali doma a pustili si Mr. Nobody. Viděla jsem ten film už po druhé a zase jsem z něj byla úplně paf. Tolik rozhodnutí, tolik možností, tolik různých životů - téma nad kterým tak často přemýšlím. Klasické co by, kdyby. Viděli jste film? Jak na vás působil? 

V sobotu jsme měli v plánu splnit nějaký ty školní povinnosti (stejně bylo ošklivo, že jo). Něco jsme nakonec doopravdy zvládli (u nás až k podivu) a po zbytek dne jsme se nestoudně váleli, koukali na TBBT a hráli hry. Se špatným svědomím z promrhaného dne jsme pak začali plánovat, co s večerem. Původně jsme chtěli jít do kina, ale nabídka filmů nás nijak zvlášť nezaujala (za ty drahý lístky si člověk docela rozmyslí do čeho investovat a na co se podívat doma). 
Takže jsme se rozhodli pro večeři v mexické restauraci a šli jsme do El Puebla. Tam to pro nás bylo hodně příjemným překvapením - solidní ceny, skvělé jídlo, vkusná mexická výzdoba a hudba, dokonalá obsluha. Po večeři nás kamarádi vytáhli na jazzový koncert v Jazz Republic. Já jazz moc ráda a poprvé jsem byla takhle na živo někde, takže jsem z toho byla nadšená a docela odvázaná (přítmí, saxofon, skvělá kytara, drink, kamarádi). K. už tak moc nadšený nebyl - jazz mu nic neříká a tři hodiny tam pro něj byly dost utrpení. 
Po koncertě nás osazenstvo přemluvilo k návštěvě Burger Kinga a následně klubu Harley´s. Nevěřili byste kolik lidí se vejde na jedno místo. No bylo tam mraky lidí a vedro. Hudba byla super (to se mi trefili do noty), ale chce to tam jít asi dřív než v jednu ráno. Závěrečná cesta domů (pěšky na Národní třídu, pak tramvají a pak pěšky z Anděla do Radlic) byla nekonečná a vysilující! 

Neděli jsem strávila po dlouhé době u babi (měla třídní sraz a nadšeně vyprávěla zážitky) a večer jsem se konečně vrhla na Network

Dneska jsem pilně pracovala na adventistech (hahahaha) a výpiskách na management. 
Blížím se ke konci Wonder Years - už jen sedm dílů!
V roce 1994 v Praze hrála Nirvana a já tam nebyla (ach jo!).
Chystáme se na festival Všemi směry




3 komentářů :

  1. Muj nejlepsi kamarad delal dlouho v Harley´s, tak vim o cem mluvis. Ted dela v James Deanovi a pry to neni s navstevnosti o nic horsi. :) (Spousta barmanu z Harley´s presla prave tam.)
    Jinak si zijes strasne prijemne, a to se mi libi. :) A je fakt, ze jsem v prihode s jazzem a tak v K. poznavala myho Honzu. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Já Jareda Leta moc nemusím ale byla by škoda si kvůli němu nechat ujít tak zajímavý námět (i když BRR a fuj = doba kde lidi neumírají). Děkuji za tip
    Do Jazz republic bych někdy chtěla
    Pěší cestu z Anděla do Radlic nezávidím, kdyby to byla alespon nějak záživná cesta, ale v mých vzpomínkách na Prahu 5 je to cesta po chodníku vedle hlavní silnice... tak snad se mýlím :)

    OdpovědětVymazat
  3. Bohužel nemýlíš, je to přesně ta cesta vedle hlavní silnice :-/ a v půl třetí ráno žádná sláva:-). Mr. Nobody zkus, třeba ti tam Leto vadit nebude - mě přijde docela milej:-)

    OdpovědětVymazat