neděle 28. října 2012

Společné bydlení.

O prvních hektických, vyčerpávajících dnech už jste si početli. Další dny už nebyly tolik náročné, ale minimálně týden stejně trvalo než to tady jakžtakž vypadalo jako "doma". 
Obývák několik dní fungoval jako montovací místnost, kde se válelo nářadí a různé kusy nábytku. Kromě židlí v kuchyni a postele si nebylo kam sednout. V ložnici byla pouze postel a noční stolky. Všechny věci po taškách, moje oblečení v krabicích okolo zdi ložnice. Trošku jsem z toho šílela. 

 


Na konci prvního týdne jsme konečně dovezli sedačku a obývák začal alespoň trošku vypadat jako obývák. Mohli jsme si sednout a pustit si film aspoň na noťasu. Internet a televizi jsme kvůli různým peripetiím neměli asi dva týdny a ač jsem si myslela, že mi to bude jedno, jelikož telku moc nesleduju, tak mi to pak vážně chybělo. Bez internetu jsem byla úplně mimo všechno dění a říkala jsem si, jak jsme všichni mohli žít, když prostě nebyl:-D. 
Pak přišla na řadu knihovna. Můj nejmilejší kus nábytku a nezbytně důležitá věc (:-D). Když jsme jí konečně dotáhli domů, vybalili a s menšími problémy (chudinka hned utržila pár šrámů) složily a postavili, tak jsem stejně čekala další dny než jsem sem dovlekla všechny knížky a naskládala je dovnitř. S knihovnou to tady hned vypadalo mnohem líp. Musím říct, že i záclony (proti kterým jsem tak brojila) udělají krásně útulno. 
Velké zútulnění přinesl i botník, věšák na kabáty a obraz na chodbě - i tady to byl ale boj, protože jsou tady všude panely. Takže akce vrtání, pak akce shánění šroubů a hmožděnek a nakonec akce přidělání. Když jsem si poprvé pověsila kabát, vískala jsem štěstím. 
Jako poslední přišel můj stůl z domova a skříň na oblečení, co jsme museli dokoupit. Stůl mi táta postavil raz dva, horší už to pak bylo s uklízením věcí do něj a tříděním, protože jsem se poprvé v životě s někým musela dělit o stůl (a já mám fakt milion věcí). Mamka s babi ze mě byly na prášky a hrozně mi nadávali a já jsem musela skoro s pláčem hodně věcí fakt vyhodit, ale K. se tam nakonec se svýma věcma taky vešel (ještě, že jich má tak málo :-D). Se skříní už to bylo horší. Koupili jsme takovou levnější, takže kvalita strašná, při stavění jsem hnedka jednu malou, ale důležitou součást zničila, takže jsem myslela, že mě klepne asi. Museli jsme podplácet pána v Obi, aby nám tu část uříznul z nějakýho dřeva a tak. Ale i skříň nakonec stojí a já mám svoje oblečení zase pohromadě. 

Teď už nám zbývá jen koupit koberec, běhouny a obrazy. Včera jsem začala podle Carrie vyrábět písmenka, abych je pak mohla obmalovat na plátno -> málem mě z toho trefilo!
Příště postnu nějaké fotky, na kterých to tady vypadá už trochu hezky a zabydleně:-).

3 komentářů :

  1. ...a dál? :) Strašně mě to baví! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Dál je to pořád stejný. Něco koupíme, zničím další 1m2 zdi při zamontování. Pak zjistíme, že potřebujeme něco nového, tak to jedeme koupit, naše konta krvácí a těšíme se na další výplatu, kterou zase pronakupujem a hlavně projíme :D

    OdpovědětVymazat
  3. Dál se teď zabydlujeme, ale o tom ještě asi taky napíšu :-) - ono by se o bydlení dalo psát pořád. Už mám nějaké fotky z malování na plátno a tak, navíc jsme včera byli v Ikee, tak zas máme nový arzenál :-D.

    OdpovědětVymazat