Je legrační jak moc toužím po nějakém stereotypu a jistotě. Když se nad tím zamyslím, tak vlastně jistý stereotyp dodržuji - jen se mi asi nelíbí o jaký stereotyp jde.
Proč jsem přestala psát?
Proč jsem se nevrhla na album?
Proč nedokážu cvičit víc jak jednou?
Proč nemám na nic sílu?
Stále stejné nářky dokola. Práce a škola. Večeře a televize. Víkendy v trapu.
Všechny resty do školy jsou ve stále stejné fázi.
Knížky na diplomku leží ladem (alespoň téma už mám zadané).
Mám tu fotky bytu, které bych Vám ráda ukázala (asi budu muset poprvé v historii udělat foto post).
Vlastně mám často i nápady o tom, co bych Vám ráda sdělila.
Čekám na sníh a ten stále nějak nepřichází.
Potřebuju dávku energie a delší než dvoudenní volno.
Nemám ráda svoje nářky!
0 komentářů :
Okomentovat