středa 14. listopadu 2012

It's Hard To Get Around The Wind.

Už víc jak měsíc nebydlím s rodiči, už víc jak měsíc bydlím sama. Někdy trochu válčím, někdy je mi smutno, někdy jsem spokojená a někdy jsem šťastná. Vesměs bych neměnila a zvykla jsem si tak rychle až jsem z toho často zaskočená a čekám nějakou ránu pod pás. 
Asi nejvíc mi zatím kupodivu chybí chození domů po staré známé cestě a přemýšlení. Zastávku mám teď tak blízko domu, že na nic takového už není čas. 
Jsem mnohem častěji sama než jsem bývala dřív - s K. se dost míjíme, protože já pracuju od osmi do čtyř a on většinou od čtyř do osmi a někdy i déle. 
Jsem člověk, co má svojí samotu rád, váží si jí a čas od času jí potřebuje. Umí mě ale taky trochu děsit, nutí mě k přemýšlení nad spoustou věcí a občas rozesmutňuje. 
Hodně teď přemýšlím i nad tím, jak se stereotypy mého každodenního života změnily chozením do práce. Mám o tolik méně času a o podstatně méně sil. Štve mě, že se pak už nedokážu věnovat věcem, kterým bych chtěla a malinko bojuju sama se sebou. Ač už takhle "žiju" pátý měsíc, asi jsem pořád nenašla určitou rovnováhu a onen stereotyp, který je pro mě tak důležitý. 

Těším se na pořádný sníh, vánoční cukroví, vánoční filmy, stromeček a výzdobu. 
Těším se na tiché procházky v padajícím sněhu. 

PS: Máme Playstation 3!


1 komentářů :

  1. +1! Sama bych to nepopsala líp. Cítím se úplně stejně s tou prací a spol. Někdy musíme na kafe!

    OdpovědětVymazat