pátek 28. června 2013

Konec června.

Stejně jako mě každý rok fascinují na začátku září prvňáčci, tak mě každý rok na konci června fascinují všichni školou povinní, co si jdou pro vysvědčení. 
Ráno jsem po cestě do práce potkala spoustu dítek a mládeže s kytičkou a deskama v ruce. Po cestě z práce jsem pak zase potkávala paní učitelky s náručí plnou povadlých kytic. 
Už tak týden, dva zpátky jsem přemýšlela o tom, jak je teď pro školáky krásný období. Ve škole už se nic neděje a prázdniny jsou za rohem. A dnes jim to všechno začalo. Od zítra mají dva měsíce volna, pojedou na tábory, k moři, k babičkám, na chatu a budou trávit hodně času se svými kamarády. 
Pamatuju si na svoje léta a časy, kdy jsem dostávala vysvědčení. Všechno to očekávání a těšení se a plány. Čas strávený u babičky, na Živohošti a se Sítou. To opravdové volno, kdy nemusíte myslet na nic jiného než na zábavu. Jak mi to chybí. 
Já si 1. července vykročím do práce a bude to už rok, co si takhle vykračuju každé ráno. Je pravda, že letos mě čeká dovolená, takže je to takové veselejší oproti loňsku, kdy jsem byla přes léto ve zkušebce. Ale stejně.... 

Ráda bych trávila večery v Uhříněvsi u Síty na zahradě, procházkama s Ketynou a walkmanem. Nebo na Živohošti u vody a večer povídáním na golfáči. Ráno bych se probouzela s připravenou snídaní od babičky, mohla bych si číst a psát. Poznávat různá zákoutí Prahy. Vymýšlet neskutečné věci a realizovat bláznivé nápady. A bylo by mi zase třináct....


1 komentářů :