čtvrtek 29. srpna 2013

Tunis, Monastir 2013.

Po dvou letech zase u moře. Moje první velká dovolená, co jsem nastoupila do práce na plný úvazek a dva týdny volna. Těšili jsme se všichni hrozně moc a byla to velmi očekávaná akce. 

Jeli jsme ve stejném složení jako před dvěma lety. Nejdřív jsme měli v plánu destinaci úplně jinou, ale nakonec to kvůli cenám, občanským nepokojům a našim požadavkům padlo zase na Tunis, kam už jsme vlastně minule jet nechtěli. 
Cesta začala 9. srpna odpoledne na letišti Václava Havla. Protože jsme vystáli asi půlhodinovou frontu na odbavení, která nebyla naše (stane se no:-D), protože jsme si nutně museli koupit alkohol a sehnat karty, tak jsme vlastně na odlet ani moc dlouho nečekali. Čekal na nás kočár s názvem Spicy jet (??), k večeři jsme dostali čínu, obsluhoval nás sexy letušák, co byl hetero a dostala jsem navíc bonbónky. V devět hodin tuniského času jsme přistáli v Enfidě. Foukal dost vítr, bylo teplo, byla tma a cesta do hotelu dlouhá, protože proč letět na letiště, co je pár kiláků od hotelu, když můžete jet hodinu a půl, že jo. V autobuse jsme naposledy zahlédli nějakou delegátku, která ani nebyla ta naše (což jsme v té chvíli ještě netušili). 

V jedenáct na hotelu, výběr pokojů, stříhačka o pokoje, lehké seznamování se s prostředím, sprcha, vybalit a spát. 
S K. jsme si asi poprvé v životě vylosovali lepší pokoj. Čtvrté patro, pokoj 417. Voněl a po slušném dýšku uklízečce byl i relativně čistý. Výhled na moře i na bazén a zahradu. 


A v sobotu už nám začal klasický koloběh: snídaně - mazání opalovákem, bazén, opalovačka, moře, čtení, čtení, čtení, oběd, drinky, bazén, moře, čtení, čtení, čtení, tenis, sprcha, večeře, bar, šíša, zábava. Občas jsme do toho vložili palačinky, panini, klouzačky, focení u moře T. s L. taky čtyřkolky. Obecně vzato, jsme si hodně odpočinuli a trochu jsme vypnuli od hektických životů. Četla jsem několik hodin denně a zvládla jsem toho docela hodně. Bylo to úžasný. Každý den teploty kolem 35, vymetená obloha, teplounké moře. 





Teď k té nejzajímavější části o tom, jak mi lehce za půlkou našeho pobytu jeden z milých místních hostů ukradnul telefon! Den jako každý jiný, den, kdy k obědu byla bramborová kaše, co jsem si přála. Den, kdy jsem přišla k lehátku, koukla se do tašky a telefon nikde! K. notebook, K. telefon, kindle, foťák, peníze všechno zůstalo a jen iphone zmizel. (Normálně tolik věcí k bazénu nenosíme a už vůbec je nenecháváme o samotě, hold osud tomu přál). Byla jsem v šoku, hysterická a asi pět hodin v kuse jsem brečela a prostě jsem tomu nemohla uvěřit. Telefon, co se mi na něj složila celá rodina i K. i já k narozeninám, telefon, co jsem měla asi 7 měsíců je pryč! Telefon, co je tak drahej, že má možná větší hodnotu než můj noťas.  Online nebyl, takže vyhledat nešel a obcházet lidi u bazénu nemělo smysl. Smiřovala jsem se s tím další dny a každé ráno jsem vstávala se slzami a vztekem, proč zrovna mě se to muselo stát (asi to vypadá šíleně, ale já prostě nemám tolik peněz, abych nad tím mávla jen tak rukou a šla si koupit novej). V neděli na den pětiletého výročí s K. mě ráno napadlo, že se připojím na icloud a zkusím se podívat, jestli ten člověk nepoužívá moje apple ID a nepoužil foťák. Nakonec jsem místo fotek našla v contact listu pět čísel a pět tuniských jmen. Nejdřív vztek, že už ten telefon někdo používá a pak aspoň něco s čím můžeme jít na recepci. Po různých peripetiích jsme se dostali až k nějakému vyššímu řediteli hotelu, ten obvolal čísla, policii, vyhrožoval atd. a ač jsem tomu absolutně nevěřila, tak o pár hodin později jsem stála před hotelem a od mladého chlapce jsem přebírala svůj drahocenný telefon. Od člověka, co mi ho ukradl ho koupil asi 18ti letý Farah, co asi moc netušil, jak iphone funguje a ještě si do něj uložil svoje číslo, měl ho "chudák" tři dny a při setkání byl dost nervózní (bál se policie). Každopádně sehnat iphone v takovéhle zemi, od někoho, kdo ho koupil a bydlí někde ve 20 km vzdálené vesnici je v podstatě ZÁZRAK! Měla jsem štěstí a děkuji Stevu Jobsovi za to, že to všechno vymyslel a promyslel - jinej telefon bych asi nedohledala!

A tady ho máme, seznamte se s Farahem, co mi nechal v telefonu svoje fotky :-D.
Takže krásnej dárek k výročí a večer velká "máme iphone zpátky" párty. Dopili jsme redberry finskou i kapitána, udělali oblíbenou sérii fotek a nedočkali se diskotéky. Skvělej večer!


Takže dovolená to byla vskutku zajímavá. Hotel úplně neodpovídal počtu hvězdiček a až někde uvidíte nabídku na Delphin el habib, tak si rozmyslete, jestli do toho půjdete. Je to tam asi hlavně pro místní lidi, bylo jich tam určitě víc než Evropanů. Dokonce se tam za našeho pobytu konaly dvě svatby. Jídlo bylo poměrně jednotvárné a vyloženě čisté to tam taky nebylo. Na druhou stranu moře bylo krásné a byli jsme tentokrát opravdu ve městě. Neříkám, že jsme si to neužili a že to nebylo fajn, ale opravdu nás to utvrdilo v tom, že Afrika už nikdy a že příště bychom rádi někam více do civilizace. 





2 komentářů :

  1. Nádherné fotky, i když děsivý zážitek. Iphone by chtěly dcery a já na něj nemám. Ani nevím, že ho jde takto dohledat, jsi dobrá.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji. Je to neskutečně drahý telefon i proto jsem z toho byla tak nešťastná, že to všechno dopadlo jak dopadlo byl fakt zázrak a neskutečné štěstí:-).

    OdpovědětVymazat