úterý 1. dubna 2014

Domov.

Dnes bych vám chtěla vyprávět příběh. Příběh o jedné malé holčičce, která se narodila do komplikovaných vztahů svých rodičů, kteří na její příchod nebyli úplně připraveni a domě, který pro ní znamenal všechno. Osud tomu chtěl, že vyrůstala spíše se svými prarodiči - v domě, kde se narodila a vyrůstala její babička. Ta později do onoho domu přivedla svého muže a na svět přivedla dvě děti. Z malého jednopatrového dvojdomku se stal menší dvou generační dům. Dům s dvorkem, garáží, dílnou a menší zahrádkou plnou zeleniny. Čas utíkal a všechno se pořád trochu měnilo. Zmizela dílna, zmizela garáž - v zimě na jejich místě vznikal ledový povrch na bruslení. Na zahradě existovalo bezpočet míst pro vaření lektvarů, ale taky záhony plné zeleniny a ovoce. I záhony nakonec zmizeli a z původního vybavení zbyla jen houpačka. V létě káď místo bazénu. S tím starým domem bylo spojeno tolik vzpomínek - hezkých i smutných. 

Velké oslavy narozenin, svatba, společné setkávání, velké hádky, různé uskupování a změny obývání. Vzpomínky na poslední léta ve školce, vzpomínky na ranní vstávání do školy. Všechny Vánoce. Výměna bojleru. Ježdění na tříkolce a pak první pokusy na kole. Rozbitá kolena. Hraní na písku a přátelství se sousedy. Půda obložená dřevem, ve které zůstala dědova práce a která vždycky tak trochu skýtala tajemství. První setkání s rockenrollem a Elvisem. Gumídci a hopsinková šťáva. Nedělní obědy - babiččiny polévky a dědova sekaná. Mámino první auto, co stálo na dvoře. Vzpomínka na první kroupy, o kterých nám děda jen vyprávěl a ony pak opravdu přišly. Poslední setkání s dědou. Rozloučení se strejdou. Oba své poslední dny strávili právě tady - ať už to věděli nebo ne. Všechny víkendy, když jsme byli malé, všechny letní prázdniny. Učení na státnice. První vztah a malé společné budování. První rozchod a ztráta všeho. Byly chvíle, kdy nás tam žilo osm. Pak už jen tři a nakonec tam babička zůstala úplně sama. 

Nebyl to jen obyčejný dům - byl to domov. Místo, které vám zůstane v srdci. 

A ten dům je teď k prodeji. Za pár měsíců ho pravděpodobně bude obývat úplně jiná rodina a dost možná, že dům zmizí úplně. Po šedesáti devíti letech babička opustí dům, ve kterém se na konci války narodila. Dům, kde založila svou rodinu; dům, kde se musela rozloučit se svým mužem a bratrem. Dům, který byl zázemím pro nás všechny. 

Té malé holčičce je z toho smutno.

Právě dnes je dům oficiálně prodaný...

1 komentářů :

  1. Krásně napsaný, mně to rozbrečelo, přišlo mi jako kdybys popisovala naší chalupu..prodanou už 8 let :(

    OdpovědětVymazat