By the time.

Tenhle mišmaš všeho se vám snažím sepsat už asi tři týdny. Jednou jsem dokonce začala, ale nakonec z toho nic nebylo. Dneska jsem se vzbudila v půl deváté a řekla si: jdu na to. Nejdřív jsem přečetla tři kapitoly z knížky Nory Ephron, co jsem si včera přinesla z knihovny a teď si říkám, jestli to všechno za půl hodiny stihnu než bude vstávat K., ale co....

Diplomka dopsaná. Dokonce odevzdaná. Úžasný pocit k neuvěření. Držet tu práci svázanou a vědět, že jsem to zvládla bylo .... povznášející. Poslední týdny před dopsáním byly trošku hektické a skoro jsem si říkala, že to v termínu asi nezvládnu, ale pak jsem se kousla a dala to. Praktickou částí si nejsem vůbec jistá a jestli to obhájím fakt nevím, ale hlavně, že je to dopsané. Tak mám teď asi měsíc a půl volnosti, kdy nemusím myslet na školu a kdy poslední titul je na dosah a konec mého studia taky!

Ve středu jsme s L. a T. byli na Majálesu. K. nemohl, protože musel do práce (chudák). Byla to výborná akce, líbilo se nám to mnohem víc než loni. Změna místa byl dobrý nápad. Stejně jako loni jsem si užila Kryštof, jsem letos proskákala a prokřičela koncert Chinaski. Máme fotky z takových těch budek s rekvizitami (což jsem hrozně chtěla už loni), dali jsme si drinky s překvapením u VŠCHT, jednou jsme vystáli frontu na Cider od Kingswoodu (moje nové oblíbené pití), vypili spoutu Fénixů, dali si jeden langoš, na který jsme čekali asi 45 minut frontu a přišli tak o kus koncertu Divokýho Billa (což jsem ve frontě dávala hlasitě najevo), viděli jsme holky z UK dělat pole dance, bohužel jsme taky viděli přehlídku v plavkách holek nominovaných na miss majáles (bylo nám to za ně hrozně trapný!) a jediné, co jsem zase nezvládla bylo sehnat někoho, kdo by si měl vzal v tom stánku se svatbama (ach jo). No zas mám něco pro příští rok, že jo. Nohy mě z toho bolí ještě dneska, ale moc jsem si to užila a oslavila tak odevzdání diplomky. 

Prodej domu se chýlí ke konci. Skoro všechno je vyklizené a už čekáme jenom na peníze. S těžkým srdcem jsem vyhodila svoje výkresy, panenky, barbíny, školní aktovku z první třídy a vzdala se nespočetně knížek. Stejně jsem si domů přivezla pár plyšáků, asi šest sešitů polepených výstřižky z časopisů, pláštěnku s jahůdkama, co jsme se ségrou nosily, když nám byl tak rok a pár knížek, co se mi ještě vejdou do knihovny. Udělala jsem pár fotek a pořád čekám, jak to nakonec zvládne babi. Nový byt už má vybraný a nakonec může zůstat blízko všem přátelům, za což jsem nesmírně ráda. Stejně je to všechno, ale hrozně smutné....

Přesně za 14 dní frčím zase na pracovní cestu do Skotska. Oproti loňsku se na to vážně těším, i když mě kolem toho čeká ještě hodně práce. Letos si beru větší kufr a hlavním cílem je, abych si udělala zásoby v Lushi. Tentokrát mě čeká dokonce vlastní hotelový pokoj. Jediné, co mě netěší je zpáteční cesta s přestupem, což znamená o let navíc a já lítání nerada. Na druhou stranu dáme si British Airways, tak jsem zvědavá jak se to bude lišit od nízkonákladovky. 

Dočetla jsem Svědectví od Kinga (po hrozivě dlouhé době - 2 měsíců). Samozřejmě jsem měla uncut version, takže to bylo přes 1200 stran. Nicméně výborná knížka a děkuju za doporučení své profesorce ze střední. 

V rámci dosledovávání filmů z disku jsem se dala po druhé v životě do Lynche. Po Eraserhead padla volba na Mulholland drive. Chybí mi dokokat ještě 45 min (které jsou prý na filmu to nejdivnější a nejšílenější, což musí být fakt něco, protože je to celý dost divný) a začínám si říkat, že to bude asi můj poslední Lynch. Ráda bych dala ještě Sloního muže, ale asi tomu dám nějaký čas. Co vy a David Lynch? 

Objevily se nám doma potravinový moly (největší zkáza lidstva), tak jsem takhle ve čtvrtek musela vyhodit jídlo asi za 3000,-. Asi vám nemusím říkat kolik vzteku to provázelo (skoro i slz). Tak to teď u nás v kuchyni vypadá extrémně čistě a taky extrémně prázdně, jak kdyby jsme se zrovna přistěhovali. Každé ráno vcházím do kuchyně a modlím se, abych tam nic neobjevila. Pokud nemáte někoho hodně rádi a chcete se mu pomstít, tak tohle můžu vřele doporučit :-D.

Velikonoce jsme letos moc neslavili - žádnej beránek, žádný vajíčka. Pomláskou jsem sice dostala, ale byla loňská (a to prej neplatí). Ale byli jsme s K. v Zen studiu na masáži a užít si soukromou vířivku se saunou. Tohle místo vám fakt doporučuju! Všechno dokonalé, krásné prostředí, příjemná atmosféra. 

Když jsem chodila na střední, tak hned na rohu kousek od školy byla (a pořád je) pekárna, kam jsme si všichni chodili kupovat svačinu. Měla jsem různá období, kdy jsem ulítávala vždycky na jedné věci. Pizza rohlíky, karlovarský rohlík, jahodový řez či šunková bageta. V pátek jsem si místo normálního oběda potupně koupila šunkovou bagetu od Deli a narazila jsem  přesně na tuhle šunkovou bagetu, kterou jsem jídávala a kterou jsme milovali. Famózní setkání po letech! Příště bych ráda narazila na ten karlovarský rohlík. 

Venku je poslední dobou krásně, tak chodíme víc ven a dokonce jsem byla už i běhat. Snad to bude taky častější. 

Brzy očekávejte nějaký recept a inspirations.