Something stupid.

Hodně jsem teď četla Sářin blog a docela ty její pocity chápala. A pak jsem nějak přes něčí blog narazila na Hanitu a všechno mi to vyrazilo dech. Nejde o lítost, která se objeví asi jako první, ale spíš o šok - o to, že si uvědomíte, že tohle prostě může potkat naprosto kohokoliv. A v zápětí příchází myšlenka: co kdybych to byla já? Jedna ze situací, které si prostě neumím naprosto představit - ani na moment. Věřím, že psychika v tomhle dělá hodně, takže ať už je Hanita sebevíc cizí člověk, tak držím palce (a to nejen jí, ale všem ostatním Hanitam, které teď musí čelit něčemu podobnému) ať to všechno zvládne a do toho Bostonu se vrátí.

Měli jsme ve čtvrtek Hamburgerovou sešlost (hamburgery na grilu a svařák) a sešli jsme se v sestavě jak nás čekají hory. Bylo to fajn a zase se na ty hory těším o něco víc. V pátek pak bylo nejvíc krásně, tak jsme vyrazili na takovou vyhlídku (nevim přesně kde to bylo už:-D), stavili jsme se na obědě, pak fotbal a pak už večer u K. 

V sobotu jsme to totálně proflákali (jak už jsem psala) a večer jsem shlédla svůj jubilejní 1000. film, který jsem pak ohodnotila na csdf. Byl to zrovna Život Briana - nejvíc ulítlá věc! 

Dneska jsem nakoupila poslední ingredience na pumpkin pie a zítra se do toho dám (dodám pak nějaký fotky snad). Taky jsem dostala neodolatelnou chuť na cookies s mlíkem, takže už vím, co bude po pumpkin pie na řadě. 

Zítra teda pečení, knihovna (snad i knížky na bakalářku) a pak randíčko úterní zase:-).

Vytvořila jsem si konečně to do list a musím na něm začít makat:-), vytvářím filmotéku pro K. rodinu, stále neúspěšně hledám nějakou brigádu (ach jo), chystám se zase začít trochu víc psát (povídky nebo tak) a ve čtvrtek konečně zase jednou naše trio vyráží ven (hrozně se těším!).