Londýn 2014 - část 2.

Páteční odlet ve 12:40. Já jsem samozřejmě týden před odletem onemocněla a odjížděla se zánětem dutin. Jak už jsem se tady zmiňovala, tak události předcházející tomuto víkendu byly celkově takové nešťastné a tak jsem odjížděla v ne moc dobrém rozpoložení. Vzala jsem si dva dny sick days, snědla tolik ovoce, že tolik jsem ho asi nesnědla za celý život, cpala jsem se Preventanem akut, brala vitamin C, pila litry zázvorového čaje, ale moc fit jsem stejně nebyla. Nicméně ráno pro mě přijeli naši a ségra a vyrazili jsme.

Nerada lítám letadlem a pokaždý se hrozně bojím, ale dvě hodinky uplynuly docela rychle a před druhou hodinou už jsme ukazovaly pas na letišti Gatwick. Začal můj mluvící/vyřizovací maratón všeho, protože jediná z naší skupinky mluvím anglicky. Vyzvedly jsme kufry, lístky na vlak - všechno jsme krásně našly, je to tam dobře značené. Vlak nám jel v podstatě hned, jak jsme přišly na nástupiště. První rozkoukávání po okolí, první kafe a svačina. Na Victoria station jsem si vystála dlouhou frontu na Oyster card, kterou jsem nabila na 20 liber a mohly jsme vyrazit k metru. První čaj, trošku zahřátí a dopování práškama. Metro pro nás bylo docela zážitkem, je to tam všechno takové úzké, těsné, zalidněné a je tam oproti venku velký teplo. Zajímavé, jak metro nikdy nepřijede z toho směru, co čekáte.

Hotel byl asi 10 min. chůze od metra a okolí vypadalo mnohem sympatičtěji než jsem čekala.  Na recepci jsme zjistily, že místo jednoho čtyřlůžkového pokoje někde v suterénu se společnou koupelnou na chodbě, dostaneme dva dvojlůžkáče ve druhém patře s koupelnou sice na chodbě, ale jenom pro nás. To bylo hodně milé, protože naše maminy se zas tak neznají a přece jen jsem se toho trošku obávala. Chodby uzounké, schody vysoké, pokojíky mrňavé a docela vymrzlé. V Londýně jsou všichni hrozně otužilý, chodí na lehko a v podstatě nemají topení (nechápu :-D). Ale na přespání to bylo naprosto dostačující a hotel bych klidně doporučila. Trošku jsme se rozkoukaly, odložily kufry a zase vyrazily ven - směr nákupy.

První zastávka Oxford street a Primark. Mraky lidí, mamina z toho byla trošku na prášky. Času jsme tolik neměly, protože jsme se chtěly ještě přesouvat do obchodního centra Westfield, které bylo dalších 20 min. metrem. Něco jsme nakoupily (plátěnky, trička s dlouhým rukávem, spodní prádlo) a jely zase o důlm dál. Westfield je opravdu velký. V rukách jsme táhly tašky, bolely nás nohy. První zastávka byly potraviny M&S - ovocný salát a voda! Další na řadě bylo hledání Lushe - v mapách se orientuju docela v pohodě, ale mapa Westfieldu to bylo fakt scifi! Nakonec se zadařilo, vyndala jsem svůj notýsek a začal můj nejdražší nákup tohohle víkendu (nakupovala jsem totiž i pro kamarádku). Přivezla jsem si šampony Seanik a Rehab, odličující mléko 9to5 (které tak vychvaluje Nat) a pleťovou vodu Breath of fresh air. Nákupní seznam jsem měla delší, ale čeká mě ještě cesta do Skotska, tak jsem si něco nechala na tam. Prošly jsme ještě pár obchodů s oblečením a Paperchase, kde jsem byla ze všeho unešená a nakonec jsem si tam koupila jen pár pohledů. Pak večeře - nějaká čína a mexiko (jak tradiční, že) a naprosto utahané jsme se vydaly v dešti zase do hotelu. Dorazily jsme něco po desáté, vysprchovaly v ledové koupelničce a usnuly asi za tři vteřiny. Už v tuto chvíli jsem tušila, že s hlasem jsem na tom dost špatně.

Ráno jsme se samozřejmě probudila bez něj a pouze jsem šeptala. Šeptat v angličtině, aby vám lidi rozuměli je dost náročné! Snídaně, kterou jsme měly v ceně hotelu se konala v malé kuchyni, kde byly pouze tři stoly (ano přesně tak TŘI) - nebudete se jistě divit, že jsme se tam nevešly a že u nich bylo plno. Jedly jsme tedy u nízkého stolku v recepci (tohle považuju za největší mínus hotelu). Ségra mě instruovala k nákupu špuntů do uší, takže ještě před památkami mě čekalo šeptání v lékárně a domlouvání se o věci, kterou jsem snad nikdy nekupovala ani v Čechách (zadařilo se ale). 

První naší zastávkou byl Tower. Na všechny památky jsme měly jen jeden jediný den, takže nebyl čas je prohlédnout nějak zevrubně a musely jsme se spokojit jen s pohledem zvenku. Následoval Tower bridge. První nadšení a focení. Začínáme Londýn milovat. Nakoupily jsme si první turistické pohledy a vyrazily jsme k Westminsteru. Všechno je to takové jiné než, když to vidíte na fotkách - najednou jste přímo TAM a stojíte u TOHO. Big Ben a London Eye. Vyšlo nám skvěle počasí, takže zbytek jsme daly pěšky. Od Westminsteru k Buckinghamu, akorát na výměnu stráží. Tolik lidí! Překvapilo nás, že to není nijak honosná budova. Pěšky pak na Trafalgar a z Trafalgaru na Picadilly, které je přímo mrňavé. Zastávka na kafe, čaj a občerstvení v kavárně Pret (mňam!). V tuhle chvíli se mění moje plány a protože ostatní chtěly jít spíš nakupovat, tak na Nothing Hill, katedrálu a Harryho Pottera už nedošlo. Místo toho po druhé Primark a Oxford street. Hodně mě nadchlo knihkupectví - mohla bych tam bydlet. Kolem páté už skoro nemůžeme chodit, takže přichází na řadu večeře. Vybraly jsme si restauraci hned naproti Primarku Garfankel's. Byla to dobrá volba - daly jsme si fish and chips a sausage and mash. Všechno výborné, milá obsluha, příjemné prostředí. 

Na hotelu jsme trošku pobalily, vyzkoušely všechny nakoupené věci a v devět už jsme byly tuhý. Můj hlas jásá, že má oraz!

V neděli jsme se probudily do deště a asi šesti stupňů (vím no, v Praze bylo asi mínus osm, ale z dvanácti na šest je taky docela rozdíl). Na snídani jsme chytly dokonce i stůl a mohly jsme se konečně v klidu najíst (na výběr byly toustové chleby, cereálie, jogurty, wrapy, wafle, sýr, šunka, máslo, džemy - taková ta klasika). Po snídani jsme zašly vrátit Oyster card - ze které nám vrátili 11 liber a nakoupit nějaké potraviny. Hodně mě nadchnul velký výběr a kvalita potravin - jsem zvědavá, jestli to takhle bude někdy i u nás. Nakoupila jsem si čokolády, cheddar, chocolate chips na pečení a instantní chai tea. V hotelu jsme ještě dobalily a v jedenáct už nás čekalo odhlašování z hotelu. Autobus na letiště nám měl jet až ve 14:47 a venku šíleně pršelo, takže jsem ještě přes wifinu hledala nějaké blízké obchodní centrum, kde bychom těch pár hodin mohli zůstat. Našla jsem nějaký Boxpark, který měl být asi 2 km od hotelu a pán na recepci mi řekl, že tak 15 min. pěšky. No - šly jsme asi 45 min., šíleně jsme promokly, promrzly a z kufrů se dala vylívat voda. Boxpark byl opravdu menší park z plechových krabic, kde byly obchody - místo na schování žádné (přišlo zoufalství). Okolní kavárny plné (protože prší, že jo!). Tak jsme počkaly na autobus (aspoň jsme teda jely tím klasickým červeňákem), svezly se zase zpátky a zakempovaly to v McDonaldu (na 2,5 hodiny - moje nejdelší návštěva McD v životě). Uvnitř se netopilo - klasika, takže jsem tam seděla v kabátu, pila čaj a modlila se, abych nepřijela se zápalem plic (v tuhle chvíli už jsem byla docela na pokraji svých sil). Na lístku na autobus stálo, že máme být na zastávce 15 min. před odjezdem a ze zážitků Nat jsem usuzovala, že autobusy v Anglii jezdí zásadně dříve. Po třiceti minutách čekání na zastávce plné lidí (pořád pršelo) přijel autobus, který jel na letiště, ale když se pan řidič podíval na náš lístek, tak nám oznámil, že mají zpoždění a on je bus, který měl jet před tím naším, takže nás vzít nemůže a musíme počkat na ten náš. Začínáme se trošku bát jestli se dostaneme včas na letiště a jestli nás ten další autobus opravdu vezme. Nakonec teda přijel a vzal nás a dokonce se v něm topilo!, takže na letiště jsme se dostaly a vlastně jsme tam nemusely aspoň moc dlouho čekat na odlet. Poslední sváča a kafe v Pret a pak už hledání gatu. Stansted je neuvěřitelně velký letiště (měl 99 gatů a jezdilo se na ně takovým letištním metrem). Dokonce jsme chytli dobrej vítr a do Prahy jsme přiletěly o půl hoďky dřív než bylo v plánu. 

Nemohla jsem sice mluvit další tři dny, ale výlet to byl úžasnej. Určitě se vyplatí jet na víc dní než na víkend (rozhodně do Londýna ještě budu muset jet). My jsme to měly všechno hrozně hektický a přijde mi, že jsme neměly vůbec klid si to užít pořádně. Jestli podobný výlet plánujete, tak určitě neváhejte, rozhodně to stojí za to.

Snad vás ten vyčerpávající popis neunudil k smrti, ale říkala jsem si, že mě by před cestou něco podobného pro představu docela bodlo. 

Londýn 2014 - část 1.

O tom, že se chystám do Londýna jsem se tu zmiňovala hned několikrát a samotné cestě předcházelo hodně příprav. 

Někdy ke konci září mě při setkání žen naší rodiny napadlo - proč nekoupit letenky a nejet do Londýna na nákupy (v podstatě jsem to měla v hlavě už pracovní návštěvy ve Skotsku). Mamka i ségra se toho okamžitě chytly a nadšeně souhlasily. No a napadlo nás, přizvat k tomu i K. mamku, která se v té době slunila někde v Turecku. Když se vrátila, tak se k naší výpravě ráda připojila a já jsem nelenila a začala jednat. 

Jednoho večera jsem impulsivně otevřela stránky letuska.cz a zadala do vyhledávače lednový termín do destinace Londýn. V plánu bylo letět v pátek dopoledne tam a v neděli večer zase zpátky. Našla jsem letenky za 2000,- a i když jsme měli letět na jedno letiště a zpátky zas z jiného - nebylo, co řešit. 

Easyjet sice nabídl letenku za dva tisíce, ale při dalším proklikávání a nákupu zjistíte, že v ceně je jen příruční zavazadlo a za kufr si musíte připlatit dalších 790,-. Nedalo se nic dělat, jeli jsme tam nakupovat, takže bez kufrů to nešlo. Letenky jsme tedy měli koupeny někdy na začátku října na víkend 24. - 26. 1.

O pár dní později jsem zabrousila na booking.com a vybrala dva cenově dostupné hotely se snídaní, z nichž jsem dala naší ladies partě vybrat. Vyhrál to nakonec ten o malinko dražší, co se nám zdál kvalitnější a vlastně měl i lepší polohu - Plaza London Hotel u stanice metra Bethnal Green na Central line. 

Asi tak měsíc a půl před odjezdem jsem začala plánovat, kam půjdeme nakupovat, jak to bude s lístky na metro a omrkla jsem, jak se dostaneme z letiště a na letiště. Od Nat jsem získala cenné rady, které jsem si zapsala na papír (Urban Outfitters, TK Maxx, Paperchase, Westfield London). Vytiskla jsem si plánek metra a mapku s cestou k hotelu. 

Tři týdny před odjezdem jsem koupila lístky na rychlovlak z letiště Gatwick (jeden vyšel na 328,-), vyplatilo se koupit je dopředu online. Dostala jsem rezervační číslo a lístky jsem vyzvedla přímo tam. Na Stansted samozřejmě zrovna 26. ledna nejezdily žádné vlaky (proč, to jsem se nedozvěděla) a musela jsem najít nějaký autobus. Ten nám jel nakonec dokonce ze stanice, která byla relativně kousek od našeho hotelu (jeden vyšel na 272,-). Hodně mi při tomhle plánování pomohli stránky MintyTrips. Oyster card jsem se rozhodla koupit a nabít až na místě. 

Tři dny před odjezdem nás čekala výměna peněz. Kvůli předpokládaným nákupům jsme vyměňovali poměrně dost peněz (od 5 do 7 tisíc každá), což považuju za docela dost peněz na dvou a půl denní výlet. Rozhodně nedoporučuju směnárnu v Centru Chodov! - pán byl neuvěřitelně nepříjemnej a sprostej a museli jsme nakonec do KB, kde si sice berou poplatek za výměnu, ale paní byla velmi ochotná a milá.

No a nakonec mě čekalo naplánovat na jaké památky se půjdeme podívat a jak je seřadit za sebou, aby jsme ušetřili, co nejvíc času. Hodně jsem s tímhle otálela, ale nakonec to nebyla taková hrůza jak jsem myslela. Spolupracovala jsem s mapkou metra, notýskem od Jane a průvodcem, který jsem si půjčila v knihovně (jinou mapu Londýna jsem neměla, ani nepotřebovala). Plán byl následující: 

Výňatek z mailu večer před cestou

V nejvíc úžasném notýsku od Jane jsem měla tipy na to, kam na jídlo, kam nakupovat a kam na památky. Já jsem si do něj ještě připsala plán naší cesty po památkách a seznam nákupu do Lushe. Sbalila jsem kufr, léky, připravila pas, letenky, průvodce, všechny lístky a papíry, svačinu, upekla jsem New York Times chocolate chip cookies a nervózně čekala na ráno a cestu na letiště. 

Zapečené nachos.

A máme tu další ze série vyzkoušených receptů. Tentokrát je to něco z Albert magazínu. V listopadu jsem začala vytvářet kuchařku pro svou sestru a kamarádku a jeden z receptů, který jsem jim tam přidala, byl právě tenhle. Už, když jsem ho opisovala, tak jsem si říkala, že to vlastně není špatný nápad a za pár dní jsem ho sama vyzkoušela. Teď v neděli jsem ho dělala znovu, jen s malou obměnou. 

Původní recept:
1 lžíce olivového oleje

100 g cibule

1 lžička mleté papriky
Slané nachos (115 g)
Jedno větší kuřecí prso (160 g)
Rajčatová pasata (400 g)
Cheddar (60 g)

Do pekáčku, který jsem ani jednou nevymazávala (ale možná by to za to stálo) jsem nasypala nachos a odložila stranou. Ve vodě jsem si uvařila kuřecí prso, které jsem pak nahrubo nastrouhala. Na pánvi jsem si rozpálila olej, přidala jsem cibuli a chvilku jí opekla. Na ní jsem nasypala papriku, přidala maso a promíchala - chvilku opékejte. Poté přidejte rajčatovou pasatu a nechte provařit. Směs dejte na nachos, posypte sýrem a chvilku zapékejte v troubě.

Inovovaný recept:

Pytlík a půl slaných nachos (balíček po 100g)
500g hovězího mletého masa
Loupaná rajčata v plechovce
česnek
koření (bazalka, oregano, na špagety)
celer
mražená zelenina (hrášek, kukuřice, mrkev)
cheddar

sůl, pepř

Nachos opět dáme do pekáčku a dáme stranou, troubu předehřejeme na 160 stupňů. Na pánvi jsem si osmahla do zlatova osolené a opepřené hovězí maso. Do kastrůlku jsem si dala vařit do vody mraženou zeleninu. Mezitím jsem si v robotu smíchala rajčata, česnek, koření, celer – směs jsem osolila a opepřila. Hotovou omáčku jsem pak přelila na pánev k masu a nechala chvilku provařit. Masovou směsí jsem pak přelila nachos, posypala jsem povařenou zeleninou a nastrouhaným sýrem. V troubě stačí tak 15 min. zapékat, aby se rozpustil sýr a vykukující nachos trošku zezlátly. 

PS: V sobotu se chystám péct ořechový dort podle Kitchenette pro mamku k narozeninám, držte mi palce!

Something she has to do.

Jsem na smrt unavená. Tak unavená, jako jsem snad nikdy nebyla. Už tři noci nemůžu spát a začíná to být opravdu vyčerpávající. Jestli to tak půjde dál, tak budu muset zase přesedlat na své oblíbené Big Shocky Orange a kafe, který nepiju, protože je mi po něm blbě. Držte mi palce dnes v noci, protože zítra jsem v práci asi deset hodin a pak frčím na salsu. 

Poslední týdny a dny stály za nic. Byla jsem nešťastná, smutná, zoufalá, bezmocná a v útlumu. Nemohla jsem ani číst ani poslouchat hudbu, nemohla jsem vůbec nic. Jen sedět a brečet. Pár dní už je to o něco lepší, ale pořád tak trochu nevím, na čem jsem a co ještě přijde. A asi se bojím zeptat. Někdy je mezičas to nejlepší, co se v danou chvíli nabízí a někdy je trochu frustrující. 

Londýn byl skvělým oddychem a únikem pryč. Nebojte se o nic nepřijdete, chystám o výletu samostatný článek. 

Po dvou letech jsem se konečně zase odhodlala. Úplně náhodou jsem našla přesně tu vyhovující jógu, kterou jsem chtěla a impulsivně se na ní přihlásila a zaplatila jí. Už v pondělí mi zase začínají ranní lekce a ač vstávání bude peklo, tak už se na to neskutečně těším. Jsou to lekce od stejného studia, jako jsem chodila minule, které se přestěhovalo a sídlí teď v ulici Politických vězňů, což mám blíže domovu. 

Snažím se teď dělat víc věcí sama pro sebe, protože mám pocit, že věci, které vkládám do ostatních se mi nevrací - ba naopak. Asi bych se měla začít mít víc ráda!

Začínám se blížit k realizaci výzkumu k diplomce a stále mám pocit, že jí v dubnu nemůžu mít hotovou, svázanou a odevzdanou. MUSÍM! Nikdy v životě jsem si nemyslela, že něco takového řeknu, ale začínám mít ráda paní BB. Hrozně mi s diplomkou pomáhá (a to není má vedoucí) a vždycky z těch konzultací od ní odcházím hrozně povzbuzená. Už, aby aspoň tohle bylo za mnou!

Pomalu se blíží finále HIMYM, a i když na poslední série (obzvlášť tu poslední) docela nadávám, tak mi při sledování nejnovějšího dílu, bylo tak nějak líto, že to všechno skončí. Mám se sledováním tohohle seriálu spojeno hodně vzpomínek a bude to hodně zvláštní až bude fakt konec. 

Miluju opatovskou knihovnu. Poprvé jsem vařila hovězí vývar a jáhly. Viděla jsem oba díly Hunger games a byla příjemně překvapena. Objevila jsem Sherlocka! Čeká mě první setkání s Jane. Mám nikdy nekončíčí rýmu. O víkendu další Sokolský ples. 

Chtěla bych teď aspoň tři měsíce přeskočit....

Salát s pečenými rajčaty a chlebem

Na začátku léta jsme díky Albert magazínu s K. objevili tenhle salát, který se stal u nás doma velkým hitem. Je to výborná lehká večeře v horkých dnech nebo oběd po sportu. My se ho nebojíme dělat ani teď v zimě. 

Na čtyři porce:

500g cherry rajčátek

250g bílého chleba (kupuju takový křupavý v Lidlu)

12 stroužků česneku

2 lžíce olivového oleje

1 lžíce bílého balsamikového octa (já ho nemám, takže používám bílý vinný ocet z M&S)

125g rukoly

12 plátků prošuta (nebo třeba schwarzwaldská či španělská šunka)

parmezán (nebo jiný váš oblíbený sýr)

Česnekový dresink

1 lžíce bílého balsamicového octa

2 lžíce vody

60ml olivového oleje

sůl a pepř

Troubu předehřejeme na 160 stupňů. Rajčátka nakrájíme na půlky a chleba natrháme na kousky (nebo nakrájíme na kostičky). Rajčata, chleba a neoloupané stroužky česneku dáme do mísy a opatrně smícháme s balsamikovým octem a olivovým olejem. Poté vše přendáme na plech vyložený pečím papírem (já dávám i do pekáče). Pečeme dokud chleba není opečený a křupavý cca 30 - 40 min.

Po vyndání z trouby, z plechu vyndáme česnek, který prolisujeme do mističky (nebojte se, pečením ztratí na své ostrosti). K česneku pomalu přidáváme olej a mixujeme, dokud nevznikne hladký krém. Nakonec ještě promixujeme s octem a vodou, osolíme a opepříme. 

Pečená rajčata a chléb dáme do mísy a promícháme s rukolou. Rozdělíme do mističek, pokapeme česnekovým dresinkem, pokladame natrhanými plátky šunky a hoblinkami parmezánu (dávám i eidam).  

Zdroj: Albert magazín 6/2013

Lednová neděle.

Začali jsme s K. chodit na salsu. První lekce je za námi a byla to docela legrace. Líbí se mi, že lektor chce, aby jsme kroky dělali precizně a latin hudba, která byla  vždycky blízká mému srdci. Malá nevýhoda je, že je nás tam poměrně hodně a pokud člověk stojí zrovna vzadu, tak špatně vidí na předváděné kroky. Do techniky levé a pravé otočky jsem zatím nepronikla, ale chystám se na nějaký ten domácí trénink u youtube. Takže všechny čtvrtky teď máme do března zadané :-).

Za pět dní už budu v Londýně. Všechny lístky, letenky a mapy mám vytištěné, pojištění vyřízené. Nákupy i seznam pro nákup v Lushi mám celkem hotový. Zbývá mi už jen naplánovat jak budeme postupovat při prohlídkách památek a všechno bude připravené. Začínám se hodně těšit a doufám, že se tam bude všem líbit. Příští pátek dopoledne a neděli večer na mě myslete, až budu sedět v letadle. 

Zbavila jsem se posledního cukroví (díky kolegové v práci) a všechno sváteční je definitivně pryč. Přijde mi, že zima pořád nedorazila a vlastně by mě už možná ani nemrzelo, kdyby to takhle zůstalo. Je teprve leden a já už se těším na jaro. 

Máme lístky na Kryštof kemp a nemůžeme se dočkat srpna! Teď ještě zařídit Okoř a Majáles.

Poprvé Vám dnes také píšu ne ze svého starého notebooku (ten na mě teď trochu smutně kouká), ale ze staronového macu, který jsem po dlouhém přemýšlení koupila od své kamarádky. Hodně jsem se toho bála - ale ničeho nelituji. Byla to láska na první pohled. Je to hodně jiné než windows a spoustu základních věcí pořád googlim, ale zvykám si poměrně rychle (vlastně jsem vůbec nebrečela, že mi něco nejde a jsem od začátku hrozně nadšená). Je pro mě šokující výdrž baterky a všechny funkce trackpadu. A nemůžu se nabažit svítícího jablíčka. A tak nám do rodiny přibyl další apple. 

Objevily se nominace na letošní Oscary a mám za sebou shlédnuté první dva filmy. V pátek jsme byli v kině na Vlkovi z Wall street. Byla to pecka! Je to hodně sprostý - budete se smát, budete koukat s otevřenou pusou, budete si říkat néé tak to fakt néé. Tři hodiny utekly jako nic. Leonardo je výtečnej. Jděte na to do kina!!! No a včera jsem viděla Her. Velmi zvláštní film s poetickým nádechem. Mám tenhle typ filmů hodně ráda, ale myslím, že to nebude úplně pro každého. 

Za chvilku už mířím do kuchyně připravovat velkou nedělní snídani - vajíčka, slaninu a palačinky s velkou dávkou smoothie. Ráda bych dneska dodělala kuchařku pro L. a upekla nějaké cookies s pomocí nového robota. Nějaký ten díl Sherlocka a odpočinek před nabitým týdnem. 

Mám se zas o něco lépe. 

"26"

Zase o rok starší.

O něco blíž třicítce. 

Dnes trochu šťastnější. 

Začátek roku.

Skoro deset dní nového roku je za námi. Ty moje nestály za nic. Nový rok pro mě nemohl začít hůř a konec se mi zatím zdá v nedohlednu. Zvláštní - čtyřka je moje šťastné číslo.

Za tři dny mám narozeniny - už dvacáté šesté. Díky okolnostem to ani letos nevypadá na žádnou slávu.

Výlet do Londýna se kvapem blíží - už jen dva týdny a budeme sedět v letadle. 

Potřebovala bych někam utéct. Od všeho a od všech. Vypnout.