Krásné Vánoce všem!

Zítra máme Štědrý den. Poprvé v životě netrávím poslední dny před Vánoci doma s rodinou. Poprvé máme Štědrý den tak nějak víc opravdově s K. (i když o den dřív, abychom se zítra mohli oba rozjet ke svým rodinám). 

Letos jsme spolu poprvé zdobili stromeček! 

Hovězí steak už máme snědený a dárky rozdané. Mě na ruce sedí prstýnek a K. sedí u PS3 a hraje NHL 13. V lednu nás čeká Hot jóga a v únoru koncert Kryštof. K. bude vonět po bílém Lacoste a já budu po cestě do práce číst Padesát odstínů šedi. Oba jsme měli radost a oba jsme spokojení. 

Rozbalila jsem i dárek od Jane a radost se mi ještě znásobila, protože přesně odhadla, co se mi bude líbit a z čeho bude mít radost. Doufám, že i tohle bude naše nová tradice!

Teď vínko a jednohubky. 

Možná další kostky a prší (snad dneska aspoň jednou něco vyhraju!).

Přeji Vám všem krásné Vánoce! Ať zítra prožijete den bez stresů a večer máte radost z dárků pod stromečkem :-).

Zubař a velké dilema.

Asi po dvanácti letech mi dneska zubařka vrtala zub a když už, tak už - že jo. Asi tak dvacetiminutový zákrok, na který mi radši sama zubařka nabídla injekci. Tak jsem si jí teda poprvé na vrtání nechala dát a byla jsem za to hodně ráda, protože bych pravděpodobně umřela bolestí. Odcházela jsem s ochrnutou, zarudlou a nateklou půlkou obličeje a zákazem tři hodiny jíst (což je fajn, když se nenasnídáte). Injekce vyprchala, obličej se vrátil do původního stavu a bolest se samozřejmě dostavila. I teď mě píchá v zubu a příjemné to teda vůbec není. 

O víkendu jsme díky ledové explozi nečekaně zůstali u Tesárků na baráčku a strávili super odpočinkový víkend s Wii(čkem), kostkama, Jumanji, jídlem a šíšou. V neděli, když jsme se konečně dostali zpátky do Prahy, jsme vyrazili na Hobita. Nemám ráda Společenstvo prstenu - ani filmy, ani knížky. Hobita jsem četla a byla jsem z něj nadšená a překvapilo mě, jak je to dobrý oproti Společenstvu. Film je bohužel hodně Pánoprstenovský, takže mě moc nenadchnul, i když jsem se na něj těšila. Neříkám, že je to nějak strašný, ale žádný zázrak taky ne (a to rozdělení na tři díly?!....). 

V lednu budu mít narozeniny. Bude mi 25. Všichni to považují za poměrně důležité narozeniny, takže si můžu vybrat nějaký "pořádný" dárek. Dlouho jsem zvažovala, co bych si tak mohla přát a vůbec nic mě nenapadalo. Až mi zrak a mysl padla na telefon. Napadlo mě, že bych mohla upgradovat svůj BB. Jenže jak jsem začala zvažovat nový BB, přišla i otázka jestli už se nevyplatí koupit spíš Iphone 4S. A tak začal velký kolotoč jménem: Blackberry bold 9900 nebo Iphone 4S? Porovnávala jsem telefony (někomu se to může zdát neporovnatelné, to chápu), výhody i nevýhody každého z nich, cenu a své vlastní svědomí a věrnost značce. Chvilku se přikláním k tomu a pak za k tomu. Pokud jeden z těchto telefonů vlastníte, budu ráda, když mi předáte své zkušenosti a tipy. 

Vánoce za pár dní. Konec světa za pár dní. Čas hrozně letí. Chybí mi dokoupit ještě pár dárků, uklidit celý byt, ozdobit stromeček, dovézt si cukroví od babičky. Tenhle týden je hrozně hektický a nic nestíhám. Těším se na pátek, až bude konec a nastane volno.

Vánoční večírek u Kíti nakonec kvůli ledu nevyšel, za to ten v práci byl originální až moc. Rozhodli jsme se s kolegou uspořádat ho v Big Lebowski. Nevím jestli to tam znáte, ale je to takový zvláštní podnik, který se vyznačuje tím, že cenu pití i jídla si určujete sami. Zkrátka zaplatíte kolik uznáte za vhodné (ano, je to opravdu tak). V jídeláku ani nápojáku ceny nenajdete. Číšník (ano, jednotné číslo) česky moc nemluví (vlastně vůbec), takže počítejte s angličtinou/francouzštinou. Prostředí takové hodně free - každému asi sedět nemusí. Přes počáteční šok se nám tam, ale nakonec docela líbilo. Jestli tam někdo z nás zavítá ještě někdy jindy, ale fakt říct nedokážu :-D.

K. mě nakazil nějako svojí rýmou, takže jdu dovařit kuřecí polívku a léčit se. Ať Vám týden rychle uteče! ;-)

Vánoční výzdoba.

Letos Vánoce prožívám nějak víc a hrozně se na všechno s nimi spojenými těším! Každý den vyhlížím sníh a nemůžu se dočkat až budeme s K. poprvé zdobit stromeček. A tak to tu máme samozřejmě taky trochu vánoční :-).

Něco je koupené, něco nám poskytly maminy a hvězda, co svítí na okně už je tady asi 3 týdny a všichni se mi za ní smějí. 

A jak se připravujete na Vánoce Vy?

O bydlení.

Kupodivu jsem Vás zatím naším bydlením moc nezahlcovala, ač jsem to vlastně už několikrát slíbila.
Právě jsem přišla z práce, nafotila jsem celý byt a můžeme se na to vrhnout :-).

Začneme chodbou a mojí první oblíbenou částí bytu -> věšák a botník :-D. Byla to první věc, která nám to tady tak nějak zdomácněla. Necháváme si tady vzkazy a pokládáme různý věci, když přijdeme domů. Místo háčků na klíče máme ošatku.

Pak tu máme kuchyň - kterou mám ráda, protože je velká. Vaříme docela často, jíme tu o něco méně - většinou se přesouváme do obýváku k televizi. O jejím zvelebování už jsem psala. Co se týče vybavení, jsme už taky vlastně ve finále a máme snad všechno náčiní, které je nutně potřeba, možná i to, které tak životně důležité není. Skvělá je nástěnka, kterou jsme objevili v Jysku. Dají se do ní dát vlastní fotky, píšeme si na ní důležité věci, které nesmíme zapomenout a nákupní seznamy.

A obývák - nejobývanější část našeho bytu. Máme tu televizi, Playstation, knihovnu a můj notebook. Tady se válíme, debatujeme, čteme si, koukáme na filmy, hrajeme si a pořádáme párty. Asi týden už nám tu visí i velké obrazy z posters.cz, takže to tu vypadá více zaplněně. Vedle knihovny se chystáme přidělat ještě police, koupit nějakou velkou kytku na zem a koupit koberec přes ošklivé parkety.

PS: Někdy příště snad nezapomenu vyfotit taky ložnici :-D a o koupelnu možná ani nestojíte :-).

Čekám na sníh a ten stále nějak nepřichází.

Je legrační jak moc toužím po nějakém stereotypu a jistotě. Když se nad tím zamyslím, tak vlastně jistý stereotyp dodržuji - jen se mi asi nelíbí o jaký stereotyp jde. 

Proč jsem přestala psát?

Proč jsem se nevrhla na album?

Proč nedokážu cvičit víc jak jednou?

Proč nemám na nic sílu?

Stále stejné nářky dokola. Práce a škola. Večeře a televize. Víkendy v trapu. 

Všechny resty do školy jsou ve stále stejné fázi. 

Knížky na diplomku leží ladem (alespoň téma už mám zadané).

Mám tu fotky bytu, které bych Vám ráda ukázala (asi budu muset poprvé v historii udělat foto post). 

Vlastně mám často i nápady o tom, co bych Vám ráda sdělila. 

Čekám na sníh a ten stále nějak nepřichází.

Potřebuju dávku energie a delší než dvoudenní volno.

Nemám ráda svoje nářky!

Habítame siempre.

Listopad se chýlí ke konci a do začátku prosince už zbývá jen pár dní. 

Začnu si pouštět vánoční filmy a poslouchat koledy. 

Čeká mě pečení cukroví a dokupování dárků.

Bude padat sníh.

Visí nám už dva plakáty a v ložnici máme běhouny.

Koberec už jsme pomalu vybrali. 

Do knihovny přibyli čtyři nové knížky.

Růžový župan, hrníček se svetrem, vanilková svíčka.

Šála, co nemá konec a palčáky.

Tlusté ponožky s pandou.

Thalía vydala nové CD a Kryštof budou hrát v únoru v Praze.

Všechno hrozně rychle utíká....

It's Hard To Get Around The Wind.

Už víc jak měsíc nebydlím s rodiči, už víc jak měsíc bydlím sama. Někdy trochu válčím, někdy je mi smutno, někdy jsem spokojená a někdy jsem šťastná. Vesměs bych neměnila a zvykla jsem si tak rychle až jsem z toho často zaskočená a čekám nějakou ránu pod pás. 

Asi nejvíc mi zatím kupodivu chybí chození domů po staré známé cestě a přemýšlení. Zastávku mám teď tak blízko domu, že na nic takového už není čas. 

Jsem mnohem častěji sama než jsem bývala dřív - s K. se dost míjíme, protože já pracuju od osmi do čtyř a on většinou od čtyř do osmi a někdy i déle. 

Jsem člověk, co má svojí samotu rád, váží si jí a čas od času jí potřebuje. Umí mě ale taky trochu děsit, nutí mě k přemýšlení nad spoustou věcí a občas rozesmutňuje. 

Hodně teď přemýšlím i nad tím, jak se stereotypy mého každodenního života změnily chozením do práce. Mám o tolik méně času a o podstatně méně sil. Štve mě, že se pak už nedokážu věnovat věcem, kterým bych chtěla a malinko bojuju sama se sebou. Ač už takhle "žiju" pátý měsíc, asi jsem pořád nenašla určitou rovnováhu a onen stereotyp, který je pro mě tak důležitý. 

Těším se na pořádný sníh, vánoční cukroví, vánoční filmy, stromeček a výzdobu. 

Těším se na tiché procházky v padajícím sněhu. 

PS: Máme Playstation 3!

Hospodyňka.

Právě jsem dodělala první plátno! Hrozně jsme se po Carrie opičili a použili i ten její citát (snad jí to nebude vadit). Na druhém plátnu už to bude víc po našem :-). 

V rámci malování jsem dnes musela do obchodu s výtvarnými potřebami a kupovala jsem modrou temperu. Kupovala jsem něco takovýho naposledy asi tak před deseti až dvanácti lety, takže se paní trošku zasmála. No nejsem malíř no, tak jak mám vědět co je olejová barva a co tempera a ještě to od sebe poznat, když to je skoro ve stejných tubičkách. 

Zvládla jsem skočit i do bio obchodu a koupit celozrnou mouku a na poště (Hostivařské) vyzvednout věci z Elfu. 

Když už jsem se dala do práce, tak jsem si řekla, že upeču třešňový koláč, co tady na něj mám věci už asi dva týdny. Další zjištění, že mi něco chybí v kuchyni - VÁLEČEK! Bohužel ani skleničky nemám kulaté, takže jsem válela hrníčkem a bylo to peklo -> zvlášť pak přenášení těsta do formy. No upekla jsem a voní nám to tady teďka koláčově (mňam). 

Včera jsme byli asi po dvou týdnech zase v Ikee a chytnul mě trošku nerv z toho, jak to tam mají krásně vyzdobené ty pokoje a že my tady vlastně nic moc nemáme :-D - tak jsem si koupila světýlka vloček do oken a velkou svítící hvězdu do okna, spoustu svíček, květináč na kytku, co nám stála na talíři, komodu do ložnice a police na záchod. Zase to tady aspoň víc zabydlíme a já musím něco dělat, když přijdu domů:-).

Večer dávají v telce True grit, tak si udělám čaj, dám si koláž a budu westernová. 

Doufám, že už plánujete cestu do knihovny a pomalu začínáte číst knížky na challenge (!!!).