Otázky.

Mám v hlavě tolik věcí, které bych chtěla vypsat a pak tu sedím u otevřeného okna, kurzor bliká a já nejsem schopná slovy popsast co se mi honí hlavou.....

Každý z nás občas stojí před volbou nebo krokem, který mu navždy může změnit život. Ve vteřině se rozhodnete. Ve vteřině uděláte něco, co úplně změní směr vašeho života a v tu chvíli si to ani nemusíte uvědomit. Prostě lusknete prsty a protože se nemůžete podívat jak by váš život vypadal, kdyby jste udělali tohle nebo tamto, prostě rovnýma nohama skočíte do něčeho. A pak..... pak se za rok, dva, tři .... deset otočíte a říkáte si jak by váš život mohl být úplně jiný, kdyby jste neudělali tamto nebo se nerozhodli pro tohle. 

Jaká bych byla, kdybych se ve třetí třídě při stěhování rozhodla pro základku přes silnici místo základky naproti paneláku? Kde bych byla, kdybych nezačala v šestnácti chodit s P. a nebyla s ním čtyři roky? Co by se stalo kdybych nepřekonala strach a nedala T. svoje číslo? S kým bych teď byla kdybych před dvěma lety nejela s bráchou na Slapy? Co jsem mohla zažít kdybych se po rozchodu s P. nebála odjet někam daleko? Co všechno mě mohlo ovlivnit a změnit kdybych se tolik "nebála"? ......

Kdybych znala odpověď na tyhle otázky, kolik bych změnila kroků a rozhodnutí? Všechny - žádné? Je lepší vědět nebo nevědět?...

Důsledky jsou tolik děsivé... 

Pamatujete si den, kdy jste se zamilovali do toho druhého? Do toho současného, do toho minulého, do všech? Všechna ta záplava spontánního a nečekaného a obrovského štěstí, zvláštní pocit po celém těle, těšení, vzrušení, nedočkavost, poznávání, pocit, že konečně máte to, co jste tak dlouho chtěli....

Moment - TEN MOMENT - kdy se na toho druhého podíváte a musíte se usmát. V tu chvíli to prostě víte!

Někdy mi tyhle první chvilky chybí i když každá část vztahu má svoje kouzlo (snad i ta poslední). Ty první momenty si totiž většina z nás pamatuje nejdéle a přebijí úplně všechno. 

Jsou chvíle, kdy máte hodně otázek a málo odpovědí.....