Až do poloviny října se od teď mé myšlenky upínají jen k jediné věci - ABSOLUTORIÍM - ukončení mého vyššího vzdělání. Doba lenošení a nic nedělání je nenávratně pryč a já se teď každý den musím nutit "něco" dělat. Občas mě to baví, občas se mi do toho chce a mnohem častěji je to pro mě nepředstavitelná nuda. Jsem zvědavá jak nakonec dopadnu a kolik se toho zvládnu naučit (doufám, že všechno).
Stres z velké zkoušky na mě zatím nedoléhá, ale jsem si jistá, že za pár týdnů tu budu psát něco úplně jiného.
Nedávno jsem tu psala o tom, že vylétnout z rodného hnízda, se mi zatím nechce. Teď - o dva prožité měsíce s K. později - na to pohlížím úplně jinak. V podstatě jsem se jeden den zamyslela a druhý den se rozhodla. JÁ JSEM schopná odejít z domova a začít žít sama. Moci si organizovat život podle svého, spoléhat se jen sama na sebe, nikomu se nezodpovídat. To vše je mnohem lákavější než zajištění rodinou. Nic ale není snadné. Rozhodnout se a konat, jsou dvě od sebe docela hodně vzdálená slova. Vydělat peníze, překonat společné bydlení s dědou, překonat strach z nového a hlavně udělat první krok. Přesto vím, že tohle všechno udělat chci - ať už to zpočátku bude jakékoliv. A tak kdo ví, možná už brzy začnu někde jinde a půjdu zase o krok dál....
Četla jsem teď dvě knížky, které mě prostě dostaly, a tak pokud v nejbližší době míříte do knihovny, sáhněte po: Skafandr a motýl - Jean-Dominique Bauby a Milion malých střípků - James Frey.
Z filmů můžu doporučit snad jen Počátek, Pan Nikdo a 12 rozhněvaných mužů.
Léto skončilo. Začíná podzim. Možná poslední rok ve škole. Možná poslední rok doma. Kdo ví...
0 komentářů :
Okomentovat